Lepší daň v současné podobě necílí na nahrazení daně z přidané hodnoty (DPH), ačkoliv by příjem z DPH dokázala nahradit a přitom by sazba Lepší daně stále zůstávala v řádu malých promile. Hlavním důvodem je dohoda členských států EU o minimální sazbě DPH (a některých dalších spotřebních daní), která činí DPH povinnou součástí daňového systému každé EU země.
Politici DPH milují a jistě si bez ní nedokáží představit fungování státu, protože její inkaso přináší největší díl daňových příjmů. Například v roce 2017 byl její objem větší než součet všech daní z příjmu.
Podvody s DPH
Přesto se odhaduje, že každý rok přijde EU o 60 mld. € díky podvodům s DPH. Jak je to možné? DPH obsahuje totiž ve svém návrhu systémovou chybu – členům řetězce přidávaní hodnoty vrací DPH zaplacenou na vstupu jejich článku řetězce. To otevírá obrovský prostor pro podvodníky, kteří tak dokáží tunelovat přímo státní rozpočet. Velmi srozumitelný výklad podvodů s DPH podává slovenský projekt Minúta Ekonómie:
Navíc Adam Šabla přidává další rozměr, který v České republice příliš nezazníval, ačkoliv jeho nebezpečí je v ČR možná ještě vyšší díky propojení byznysu a vládních špiček – korupční jednání politiků a státní správy při rozhodování o vratkách DPH.
Administrativní noční můra
Také u DPH platí, že boj s daňovými úniky vlastně způsobily samotné systémové chyby návrhu daně. Jejich odstraňování pak generuje obrovské dodatečné administrativní náklady státu i daňových poplatníků. EET, kontrolní hlášení, reverse charge, buzerace svatebčanů, … to jsou pouze některé důsledky snahy státní správy o zalepení děr, kterými unikají příjmy státního rozpočtu.
Není třeba dodávat, že Lepší daň by tyto nevýhody zcela odstranila díky tomu, že neobsahuje žádnou možnost vracení inkasované daně, je univerzální, bez výjimek a s jednou daňovou sazbou stejnou pro všechny. Její návrh je totiž od začátku zaměřen na eliminaci daňových úniků a tím i na omezení korupce.