Ačkoliv ideologické dělení na pravici a levici přestává odpovídat společenské realitě především díky růstu populistických stran a hnutí, můžeme očekávat, že některé námitky proti Lepší dani budou vedeny z tradičních ideologických pozic a proto bude důležité vyjasnit její vztah k tématům, které typicky polarizují společnost na pravolevé postoje.
Nejprve je nutné zdůraznit, že návrh Lepší daně řeší především příjmovou stránku státního rozpočtu a ta je spíše ideologicky neutrální a mohla by tedy být podporována napříč pravolevým spektrem. Navíc odstraňuje z politické debaty některá polarizující témata jako jsou daňové úniky a výše daní z příjmu. Předpokládáme tedy, že po jejím zavedení, by se politický boj mezi pravicí a levicí přesunul spíše na výdajovou stranu rozpočtu a otázku regulací.
Lepší daň je progresivní daní
Technicky je Lepší daň daní lineární (nebo také rovnou), protože existuje jedna jediná procentní sazba aplikovaná bez rozdílu na celý daňový základ (transakce v bankovním systému dané země) a její výběr je přímo úměrný velikosti daňového základu. Lepší daň také nahrazením daní z příjmu vylučuje z debaty bohatství nebo příjem jednotlivých poplatníků jako kritérium pro odvod daní a zdálo by se, že tradiční levicové heslo „bohatí ať platí víc“ by nemohlo být naplněno.
Avšak jak ukazuje profesor Feige ve svém detailním návrhu APT Tax z roku 2005, je objem transakcí výrazně vyšší u nejbohatších osob a také výběr této daně by tedy výrazně rostl s bohatstvím jednotlivce. V praxi by tedy byla Lepší daň výrazně progresivní daní. Navíc jsou v majetku bohatých také firmy, které by tak odváděly mnohem vyšší podíl z celkového výběru daní a dále by se relativně snižoval podíl Lepší daně zaplacený zaměstnanci, kteří tvoří páteř střední třídy.
Příjmová nerovnost
Za hlavní nástroj pro snížením příjmové nerovnosti bývá typicky levicovými politiky považováno progresivní zdanění. Nejenom proto, že by mělo snižovat příjmy nejbohatších, ale hlavně by mělo vygenerovat dostatečný rozpočtový příjem pro přerozdělování ve prospěch sociálních vrstev s nejnižšími příjmy.
Bohužel však stávající systém daní z příjmu nedokáže zabránit daňové optimalizaci nebo daňovým únikům u vysokopříjmových skupin a tak se progresivní zdanění obvykle obrátí proti střední a vyšší třídě obyvatel a lze předpokládat, že reálná progrese by byla u Lepší daně mnohem vyšší (nehledě k tomu, že mnoho států včetně ČR má rovnou daň z příjmu a tedy nulovou progresi).
Přerozdělovací funkce daní by Lepší daní narušena nebyla, protože její příjmový potenciál je dokonce vyšší než u stávajících daní. Příjmovou nerovnost by tedy bylo možné ještě více snížit různými negativními daněmi a sociálními dávkami pro nízkopříjmovou vrstvu obyvatel. Debatu by tedy politici vedli na výdajové straně státního rozpočtu, která se problému zavedení Lepší daně vůbec nedotýká.
Osobní svoboda a svoboda podnikání
Ačkoliv se nedá očekávat, že by návrh Lepší daně byl podporován libertariány, kteří daně zcela odmítají jako loupež, je mezi příznivci pravicového spektra většina, která vnímá daně jako nutné zlo a pokud budeme parafrázovat Miltona Friedmana, jde o to dohodnout se na té nejméně špatné dani.
Z tohoto pohledu je Lepší daň nejméně „antagonistickou“ svobodnému podnikání, protože nezkresluje ekonomické rozhodování úvahami o vlivu na výslednou daňovou povinnost – ta je pro všechny aktéry spravedlivě stejná. Vliv státu je tak minimalizován na nejmenší možnou míru a rozsah svobod ve společnosti roste. Pro pravicově orientované občany by tedy Lepší daň mohla být preferovanou alternativou k současné praxi.
Lepší daň však nebere státu regulační funkci daní, protože jeho vliv je možné uplatňovat přes výdajovou stránku rozpočtu (dotace a investice) a regulace (zákony). Také tato oblast veřejné diskuse je nezávislá na zavedení Lepší daně.
Lepší daň může mít podporu zleva i zprava
Kromě politických extrémů, které odmítají existenci státu (anarchisté a anarchokapitalisté), daní (ortodoxní libertariáni) nebo soukromého vlastnictví (komunisté), může být podporována napříč politickým spektrem, protože na příjmové straně řeší řadu problémů důležitých pro obě strany politické debaty.
To lze také ukázat na faktu, že za obdobou Lepší daně (SMART Tax) na Slovensku je spíše pravostředová strana strana Demokrati Slovenska a ve Švýcarsku spolku pro zavedení Lepší daně (Mikrosteuer) předsedá sociální demokrat a bývalý švýcarský vicekancléř Oswald Sigg. To je také důvodem, proč by měla být Lepší daň podporována otevřenou společenskou organizací a ne pouze stranou s určitým konkrétním ideologickým ukotvením. Hrozilo by pak, že strany na opačném pólu by se postavily automaticky do opozice návrhu, který je v zásadě neideologický.
Bohužel se obáváme, že právě z řad politiků se bude rekrutovat nejsilnější opozice zavedení Lepší daně a to právě proto, že by značně omezila manévrovací prostor na příjmové straně státního rozpočtu a také tedy prostor pro korupční jednání.