Vzhledem ke své jednoduchosti, univerzálnímu použití bez výjimek a velmi nízké sazbě je možné se domnívat, že by jenom v minimální míře a bez dopadu na objem vybrané daně docházelo k vyhýbání se Lepší dani. Toto tvrzení bude nejlépe podpořeno, když se podíváme jak k únikům dochází v současném systému.
Vyhýbání se daním obecně může být legální (anglicky tax avoidance) využitím různých slev, daňově odpočitatelných položek a mezer v zákonech. Nebo nelegální (anglicky tax evasion), kdy je porušován zákon např. nepřiznáním všech příjmů, vytvářením fiktivních nákladů nebo přesunem zisku mezi mateřskou a dceřinou společností. Na pomezí obou je tzv. agresivní daňové plánování, které především u velkých společností umožňuje využitím uměle vytvořené nadnárodní struktury platit nespravedlivě nízké daně byť legálními prostředky.
Obecně platí, že bohatí jednotlivci a velké firmy dokáží snížit své daňové zatížení, protože mohou využít specializovaných služeb daňových a právních expertů. Takzvanou daň z neznalosti tak platí především nízko a středně příjmové vrstvy a malé a střední firmy, protože nevěděly o možnosti snížení daně.
Také platí, že čím vyšší je zdanění, tím vyšší je motivace k jeho obcházení. V ekonomické teorii je známá Lafferova křivka, která hypoteticky znázorňuje závislost mezi daňovou sazbou a výší vybrané daně. Od určité míry zdanění (Lafferův bod) již objem vybraných daní neroste, ale naopak klesá.
Lepší daň je tak nízká, že náklady na její obcházení by téměř jistě převýšily daňovou úsporu a protože se k jejímu výpočtu nepoužívá ani příjem a ani daňově uznatelné náklady, odpadá celá hra na schovávanou jako u daní z příjmu.
Výjimky z pravidla nebo různé sazby daně
Nejčastější zdroj daňových úniků je nejasná nebo omezená definice předmětu zdanění. Příkladem mohou být například v 90. letech rozšířené podvody s topnými oleji, kdy prakticky tatáž látka (nafta) je jednou daněna s nižší sazbou daně (použití k vytápění) a jednou s vysokou sazbou (motorová nafta). Do stejné kategorie spadá i tzv. Švarc systém (zaměstnávání pracovníků jako OSVČ dodavatelů) nebo dělení firem na menší jednotky tak, aby dosáhly na různá daňová zvýhodnění nebo se vyhnuly vyšším sazbám u progresivního zdanění.
Ze stejného důvodu odmítáme Tobinovu daň nebo návrhy evropské daně z finančních transakcí. Nejsou totiž univerzální a jsou zaměřené především na potlačení spekulativních přesunů mezi finančními institucemi. Takto opět vytváří prostor pro jejich obcházení a daňové úniky.
Proto navrhujeme, aby Lepší daň byla bez výjimek uvalena na všechny transakce bez výjimky, ačkoliv například při přesunu mezi účty jednoho vlastníka by docházelo k nadbytečnému zdanění.
Slevy na dani a daňově odpočitatelné položky
Tento zdroj daňových úniků je obzvláště absurdní, protože se snaží napravit důsledky nespravedlivě vysokého zdanění pro některé poplatníky. Tedy jinými slovy: snaží se řešit problém, který samo způsobilo.
Do této kategorie patří např. uplatnění ztráty z minulých let, odpisová politika, opravné položky, uplatnění nákladů paušálem nebo také společné zdanění manželů. Právě toto finanční a sociální inženýrství dělá z daní neprostupný prales nařízení a zákonů, kterým se prosekají pouze bohatí a velké firmy s pomocí armády daňových poradců a specializovaných právníků. Na zbytek poplatníků zůstává daň z neznalosti.
Lepší daň naproti tomu odstraňuje problém vysokého daňového zatížení a dokonce by její zavedení zvýšilo čistý příjem občanů. Pokud by státní správa z jakéhokoliv důvodu potřebovala podpořit určitý segment, může tak vždy učinit formou přímých příspěvků, dávek a dodací. Měla by tak činit transparentně a obezřetně, protože tato činnost je dalším zdrojem daňových úniků.
Negativní daně nebo zpětná platba daňového výběru
Kdykoliv stát vyplácí nazpět část daňové povinnosti, existuje prostor pro podvod nebo únik. Tento mechanismus je hlavní nevýhodou DPH a zdrojem tzv. karuselových podvodů, kdy se vytvoří umělý řetězec firem přeprodávající si typicky velký objem nějaké komodity, jeden z článků řetězu nezaplatí DPH a konečný článek řetězu nárokuje nadměrný odpočet a vrácení DPH od státu (typicky, protože ho vyveze mimo EU).
Nicméně i v případech neoprávněného získávání dotací se jedná o formu daňového úniku, protože se vlastně snižuje čistý daňový odvod subjektu – rozdíl mezi skutečně zaplacenou daní a příjmy ze státního rozpočtu, který je vlastně tvořen drtivou většinou právě výběrem daní. Tento systém tak vytváří nespravedlivou konkurenční výhodu a tuneluje státní rozpočet – přesouvá příspěvky ostatních daňových poplatníků na soukromá konta podvodníků.
Lepší daň díky své jednoduchosti neobsahuje žádnou možnost vracení daně a nemůže tedy ani generovat příležitost pro tento typ daňového úniku.
Korupce a daně
Kdykoliv je v procesu určování, kontroly a výběru daní lidský prvek, existuje nezanedbatelné riziko korupce. Téměř každý daňový problém v jakémkoliv stádiu je možné „řešit“ úplatky daňovým úředníkům, aby buď přehlédli daňový únik nebo aby pomáhali zakrýt podvodné jednání. Nakonec je možné úplatky ovlivnit vracení již zaplacené daně nebo zajistit dotace, které by kompenzovaly odvedené daně.
Iniciativa ke korupčnímu jednání může vycházet také od státních zaměstnanců, kdy mohou vyhrožovat poplatníkovi kontrolami nebo obstrukcemi jeho podnikání a požadovat úplatek za ochranu.
Vzhledem k tomu, že proces odvodu Lepší daně je plně zautomatizovaný a kontrola celého systému je v zásadě pouze kontrolou interních systémů bank s licencí centrální banky, je možné minimalizovat počty pracovníků ve správě Lepší daně a tak i příležitosti pro korupční jednání.