Tento týden zaznamenala řada médií prohlášení britského ministra financí Philipa Hammonda, že Velká Británie v roce 2020, bez ohledu na probíhající jednání v EU, jednostranně zavede Digital Services Tax (daň z digitálních služeb), která bývá také přezdívána jako facebook daň.
V britské verzi by její sazba byla ve výši 2 % a byla by uvalena pouze na firmy, které jsou profitabilní a mají obrat nad 500 miliónu GBP. Očekávané roční přínosy pro britskou státní kasu jsou ve výši 400 mln. GBP.
Také španělská vláda připravila začátkem října návrh zákona zavádějící „facebook daň“, který by začal platit už v příštím roce a který by internetovým firmám s celosvětovým obratem nad 750 mil. EUR a obratem ve Španělsku větším než 4 milióny EUR ukládal platit 3 % z jejich lokálního obratu. Španělská sazba je tak identická s tou, která je v současnosti diskutovaná v EU.
EU iniciativa reformy podnikové daně z příjmu ironicky nazvaná „férové zdanění digitální ekonomiky“ je jenom další ukázkou nefunkčnosti stávajícího systému a podobně jako ostatní daně pokřiví ekonomické rozhodování firem a vygeneruje další náklady pro státní aparát i firmy. Není třeba také dodávat, že různé podmínky, omezení a výjimky povedou k tomu, že především velké firmy, na které tato legislativa právě míří, si najdou způsob jak je obcházet a zamýšlená férovost bude tatam.
Některé země EU a ČR je mezi nimi také upozorňují, že nová direktiva by byla v rozporu s platnými mezinárodními úmluvami. První právníci také začínají upozorňovat, že návrhy jsou jasně namířené na největší internetové firmy a tedy mohou být diskriminační. Jinými slovy: nadcházející právní bitva bude dlouhá a drahá.
Lepší daň svou univerzalitou samozřejmě řešila i podnikání zahraničních internetových firem, protože jakákoliv platba těmto firmám do zahraničí by byla na domácí straně zatížena Lepší daní a vygenerovala by tak spravedlivý příjem státu podle reálného objemu byznysu. Jednoduše. Bez nákladů a administrativy.